- Potkani jsou velmi sociální zvířata, která i ve volné přírodě žijí ve velkých skupinách, proto nikdy nechováme potkana samotného, ale vždy minimálně ve dvou. Potkan sice žije krátký život, ale dokáže si ho naplno užít.

- Samota působí na jeho psychiku a proto jsou osamocená zvířata mnohdy stresována a především se to odvíjí na jejich chování. Jsou často plachá, koušou, nechtějí se mazlit a je toho mnohem víc. 

- Dva potkani se navzájem podporují a zvládají vše lépe. Mají si s kým hrát a hlavně mohou projevit své přirozené chování.

Někdo by však mohl namítnout, že si bude s potkánkem hrát on a nahrazovat mu potkaního kamaráda, ale odpověď by zněla: Člověk nikdy nemůže potkanovi nahradit kamaráda stejného druhu a pochybuji, že byste s ním byli úplně celý den i v noci, kdy jsou nejvíce aktivní.

Další výmluvy typu: nemám pro dva potkany místo, rodiče mi druhého nedovolí, nebudu stíhat hlídat dva potkany, jsou nepřijatelné a potkánka nezajímají. V tomto případě si nepořizujte raději žádného.

- Když chováte jen jednoho, mohlo by se stát, že by Vás někdo nadchnul, že je to týrání. A týrání to také je. Protože potkan nemůže uspokojit svoje životní potřeby, projevit svoje přirozené chování a vy mu v tom bráníte. Může se však stát, že se najde potkánek, který se s ostatními nesnese, to je pak důvod chovat ho odděleně, ale v blízkosti ostatních, aby se sám necítil.

Moje zkušenosti:

    - Koupila jsem si potkanku ve zverimexu, nejdříve byla hodná, ale dost plachá. Ruky se bála a schovávala se před ní. Za několik týdnů se začala neuvěřitelně měnit i přes to, že jsem se jí hodně věnovala. Přeměnila svůj strach v agresivitu. Pokousala několik členů mé rodiny, když jsem ji chtěla pohladit, tak se ježila. Hned jsem si vyhledala fórum, kde mi řekli, že samota je pro ni stresující, neváhala jsem a pořídila jí kamarádku z chovatelské stanice, která byla velice vymazlená. Od té doby byla jak vyměněná, občas ještě někoho kousla, ale začala být přítulná. Za pár týdnů, to byl mazlíček jak vyšitý. :)